Hello December

Prosinec..
Můj OBLÍBENÝ měsíc v roce. Nejen, že mám narozeniny v prosinci, ale celkově. Ten kouzelný sníh, Vánoční atmosféra, všude Vánoční výzdoba ve městech, nakupování dárku, Vánoční trhy. Vypadá to moc krásně. Asi proto už máme i vánoční výzdobu včetně stromku 🌲. S mamkou jsme se do toho pustily už minulou neděli, když táta nebyl doma, abychom jsme na to měly klid. Když je tu táta tak z nás šílí, asi proto byl rád, že u toho nebyl (nedivím se mu) 😃.

Dárky... 
No tak ty ještě nemám (smích). Asi bych něco měla už koupit. Vždycky jsem to měla nakoupené už v listopadu a teď? Nemám nic.. Asi bych to měla napravit. Vůbec netuším co mám koupit. Mamka ta je ujetá na andílky svíčky a tak.. Ale toho má spousta a nějak zvlášť to moc nevyužije. Musí mít každou blbost jako já. Asi proto mám skoro plný pokoj slonů (smích). Jsem jako mála.. Někdy mi přijde jako by mi bylo 10.let, ale není 😃.
Taťka ten je rád, když mu koupím nějaké ty "pičifuky" nebo něco na auto (je to jeho miláček, víc než já). Někdy mi přijde, že nejsem jeho dcera, ale auto ano..
Sestra Nikola ? Té opravdu nevím co koupím. Asi něco do bytu aby to tam měla více útulnější. Nebo něco malé Nikolce. Chtěla koupit do kočárku malého slona (ha bude mít ráda slony tak jako já).
No a pak je tu naše malá pipinka Betty (pes). Ta z toho nic nemá, ale když si rozbaluje dárky tak je to strašně vtipné. Jak to trhá a hází aby to nějak rozbalila. Jí koupím obleček a víc z toho má radost mamča, než ten pes 😃. Aspoň z té hračky má radost. Vždycky běží po bytě s tou hračkou a všem jí cpe aby si s ní někdo hrál.

Drážďany...
Každý rok se školou jezdíme do Drážďan na Vánoční trhy. Je to tam strašně moc krásné. To mi asi bude ze všeho nejvíc chybět, až ze školy vypadnu. Jednou musím přesvědčit tátu, aby tam s námi jednou zajel, protože to stojí za to.
Minulý rok, to bylo fajn měla jsem tam svojí nejlepší kamarádku. No tenhle rok tam budu chodit více měně sama. Ale mě to vůbec nevadí, jsem spíše samotář a vyhovuje mi to tak.
Nemůžu se dočkat až bude 20.12 asi možná tam nakoupím veškeré dárky. Je to tam mnohem levnější než u nás, a víc na výběr. Samé blbosti, které s mamkou musíme mít, ale v žádném případě je nepotřebujeme 😃. No a co hlavně, že z toho máme radost..

Ale na co se nejvíc těším jsou Vánoční prázdniny o tom žádná😃😃!

Pokud máš špatnou náladu, přečti si toto

• Pro někoho znamenáš celý svět.
• Tvůj úsměv může udělat šťastným i někoho, kdo tě nemá rád.
• Každou noc při usínání nad Tebou někdo přemýšlí.
• Pokud se ti zdá, že Tě někdo nenávidí, pravděpodobně jen chce být jako Ty.
• Pro průměrného člověka existuje minimálně tucet lidí, kteří Tě jistým způsobem milují.
• Život je příliš krátký na to, aby ses budila s výčitkami.
• Važ si lidí, kteří se k Tobě chovají hezky, , zapomeň na lidi, kteří ne a pamatuj, že všechno se děje z nějakého důvodu.
• I když uděláš největší chybu Tvého života, i tak z toho vyjde něco dobrého.
• Pokud máš pocit, že je celý svět proti Tobě, podívej se na to z jiné perspektivy - pochopíš, že to tak není.
• Pamatuj, že život ti dá vždy novou šanci.
• Pokud se objeví nová příležitost, ber ji. A pokud se ti začne měnit život k lepšímu, nech to běžet.
• Nikdo neříká, že život je jednoduchý. No slibuji ti, že za to stojí.

School

...Už jako mála jsem byla rozumná, a když se mě maminka ptala, čím bych chtěla být, až vyrostu, odpovídala jsem jí - jen ne učitelkou!
Pravda v té době jsem byla ovlivněná nepříjemnou vychovatelkou ze školky, díky níž si dodnes pamatuji větu: "Tamhle si stoupni do kouta, budeš na hanbě!"
Věřím tomu, že kdyby měla po ruce HRÁCH, neušla bych ani takovému trestu. Když si vzpomenu na svoje dětství, možná jsem maličko živější opravdu byla (smích).

Na prvním stupni základní školy to bylo jiné kafe. Dopoledne jsem si zašla do školy spočítat, kolik jablek zůstane dědečkovi, když dá dvě babce, nebo si procvičit, že máma mele maso, a když to šlo dobře, tak že i Nela má mísu. A celé odpoledne jsem lítala venku od "vidím do nevidím".

Na druhém stupni začalo přituhovat. Začala jsem dělit učitelky na "úča-kámoš" a naopak. Začal jsem si tak nějak uvědomovat, že říkat učitelce všechno, co si v danou chvíli myslím, není úplně to nejlepší.

V 9. třídě přišel zlom, celkově jsme totiž všichni nějak dospěli, což se samozřejmě nezamlouvalo učitelskému sboru, protože když přišel problém (jako například, když se ztratila třídní kniha) chtěli potrestat viníka. My, jako správný kolektiv, ke kterému nás vedli už od první třídy, jsme nasadili překvapené výrazy a sborově kulili oči a polohlasně šeptali: "Kdepak asi tak může být?"

Na střední škole si pak všichni mylně mysleli, že jsme si snad celé prázdniny opakovali učivo a že tedy není problém napsat si hned 2.září "opáčko" z veškeré látky,
To mě vede k zamyšlení, jaký vztah může vůbec učitel ke studentovi mít, když je chopen dusit ho u tabule, i když ví, že nic neví a klidně ho pošle s pětkou si sednout, a jede si dál to svoje.

Abych to shrnula, nedávno jsem objevila jeden zajímavý citát: "Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje."
Nevím jak ostatní, ale já si na nejlepšího učitele budu muset ještě nějaký ten pátek počkat (smích).

Zůstalo jen ticho...

Říká se, že ticho léčí, že v tichu najdeme odpovědi na všechno. Ano souhlasím. Toto ticho je však jiné.
Seděla jsem v okně a pila můj oblíbený čaj. V dálce hrála písnička. TA písnička od TÉ kapely, na kterou si mě úplně namotal ty a od té doby jsou neodmyslitelnou součástí mého playlistu.
Sledovala jsem podzim, který moc nemám rád a děti. Záviděla jsem jim, tu bezstarostnost a ten upřímný smích, který se ze světa dospělých tak často vytrácí. Přemýšlela jsem, co vlastně cítím. Sama jsem nevěděla odpověď. Bylo to jako když prohry další bouře a pár dní je ticho. Slunce nevyjde, už neprší ... je pod mrakem. Každý den čekám na další bouři, ale nikdy přesně nevím, kdy přijde.

Bylo to ticho, které zůstalo mezi námi vždy na určitý čas. Nikdy ne dost dlouho na to, abychom se pohnuli dál a nechali jeden druhého. I když to byly měsíce nikdy se naše ruce zcela nepustili ... nikdy jsme to nedokázali. 
Bylo to ticho, které bylo doprovázeno křikem, který ale nikdo neslyšel. Víš, takový ten vnitřní křik ... máš ho v sobě, ale nekřičíš, protože víš, že to nemá nejmenší význam ... a nebo víš, že občas se musíš tichu přizpůsobit. Bylo to ticho, ve kterém jsem slyšela ozvěny tvého hlasu a tvých slov stále dokola. Zněly tam někde vzadu a věděla jsem, že je i tak uslyším zas. Měla jsem a stále mám ten pocit. Že to ticho je dočasné, protože ho i tak přerušíme. 

Kdyby se mě někdo zeptal nač je dobré? Nevím. Netuším, jestli na něco vůbec. Toto ticho bolí.Jsou v něm miliony otázek, které se ani jeden z nás nikdy nezeptá, protože když to ticho na chvíli přerušíme, tak se najednou stanou nepodstatnými. Tehdy existujeme jen my a náš svět.Svět, kde nejsou pravidla, svět kterému nikdo kolem mě nechápe.

Je to ticho, které těží na duši, protože bych ho nejraději prekričala, ale takový silný hlas nemám.
Možná nikdo nechápe a možná je mnoho lidí v této situaci, možná to pochopí jen ten, co to zažil ... tak opravdu.

Zní to absurdně a dětsky, ale vím, že jednou přijde den, kdy to ticho nebude více potřeba. Kdy ho už nebudeme potřebovat, abychom v něm sbírali slova, která se bojíme říci. Nebudeme se v něm skrývat a hledat. Vím, že jednou to ticho zmizí úplně. Možná to všechno krásné mezi námi zmizí spolu s ním a nikdy více se to nevrátí. 
A možná jednou pochopíme, že to ticho bylo nutné vždy k tomu, abychom se na chvíli navzájem ztratili a právě v tom tichu našli své vlastní já. Abychom přes to všechno rostly a dospěli. Možná to všechno jednoho dne vytvoří dokonalou rovnici ... na jedné straně budu já a na druhé ty.

Teď to bolí. Nesnáším to ticho, ale jako vždy ze všeho, i z něj se snažím vytěžit něco a brát to jako lekci!

Pokud to se mnou nemyslíš vážně, alespoň mi nedovol zamilovat se...

Na začátku se tě musím zeptat, jestli víš co chceš. Víš do čeho jdeš, když sis vybral právě mě.Bojím se tvé odpovědi. Co když nebude taková, jakou očekávám?

 Polovina tebe mi šeptá, abych zůstala, ale ta druhá mě posílá pryč. Možná je už pozdě na to, abych couvla a v podstatě to ani nechci. Mám jen obavy z toho, co přijde. Nemám strach z lásky. To ani náhodou. Právě naopak. Bojím se, že mi nebude stačit.Obávám se, že mi nedáš tolik lásky, kolik potřebuji a věř, že její potřebuji hodně.

Nejsem dívka na románky, které po pár týdnech ustanou. Byla jsem zlomená a potřebuji hodně lásky. Potřebuji cítit, že jsi mi oporou, že nedovolíš, aby mi někdo ublížil a hlavně, že mi nebudeš ubližovat ty. Nechci se do tebe zamilovat, pokud to nemyslíš vážně.Nepotřebuji být zamilovaná do někoho, kdo není ochoten vrátit mi lásku. Nechci od tebe, abys mi složil k nohám celý svět. Od tebe chci jen jediné, abys mě miloval alespoň z poloviny tak, jak jsem schopná milovat já tebe.

Všechny hledáme prince na bílém koni, se kterým se budete cítit bezpečně, který vás ochrání, který vám splní každé přání a který bude za každých okolností gentleman a bude se k vám chovat jako k princezně. Vezme vás na rande, navaří večeři, přinese květiny, obejme, když se budete cítit smutné a řekne vám, že jste krásné, když budete v teplákách a s prachovkou v ruce běhat zpocené v sobotu po bytě. Chcete takového, který nezapomene na výročí ani na narozeniny vaší mámy, který vás překvapí nedělními snídaní do postele či lístky do divadla. Takového, se kterým se budete smát na romantických komediích, navštěvovat příbuzné, který vás zakryje, když usnete uprostřed týdne unavené po práci na gauči, před kterým se nebudete stydět plakat ani chodit bez makeupu, prostě Pána Dokonalého, Prince na bílém koni.

Pro mého budoucího...

Pokud nechceš jít se mnou do galerií, dívat se na východ slunce či jít na místa, o kterých si do této doby ani netušil. Ukážu ti moje fotky z dětství, ukážu ti, jakou upřímnost v sobě schovávám, jak moc miluji děti. Možná nejsi můj první, ale chci, abys byl můj poslední.

Ukážu ti, že mám velké srdce a umím bojovat do konce. Ukážu ti, že život není jen o materiálních věcech, ale například takovou studenou kofolou nepohrdnu. Povedu Tě do výšek nejen fyzických, ale i emocionálních. Ukážu ti, jak vidím svět, že je krásný a jedinečný. Možná někdy budeme spolu bloudit zmateně po jiných městech, možná někdy budeme spolu stopovat a spát ve stanu, ale slibuji ti, že to bude nezapomenutelné dobrodružství!

Povedu Tě k moři i do opuštěné chaty, kde budeme sledovat kapky deště stékající po okně, či vločky sněhu. Budeme se potápět s rybami, ale ukážu ti i výhled zpoza hor. Ukážu ti, jaký krásný dar od Boha si dostal, jaký v sobě máš potenciál, jak krásný máš úsměv, proč si takový mužný a přitom jedinečný. Budu si Tě vážit. Budu na Tebe pyšná a tleskat ti při každém Tvém úspěchu. Budu se radovat s Tebou při každé výhře a podporovat Tě při každé prohře.

Podíváme se spolu na romantické filmy, ale i na dramata. Budeme celý den jíst čokoládu a popcorn, a sledovat pohádky. Půjdeme do zábavního parku. Budeme se procházet v nočních uličkách a milovat se jak jen budeme chtít. Pustím ti mé oblíbené písničky a já si poslechnu ty Tvé. Budeme usínat spolu. Půjdeme na venkov i do velkoměsta a budeme si jen tak užívat života. Budeš řídit auto a já ti zatím budu zpívat, a hladit Tě po vlasech. Budu šťastná. Ty budeš šťastný. Možná to nebude vždy se mnou jednoduché, ale bude to nezapomenutelné!

Pokud mi dovolíš, dívce s velkým hněvem, vstoupit do Tvého života, ukážu ti, co všechno je v životě krásně a možné! 💗

Finally

...Než začnu bych chtěla napsat, že asi hodinu a čtvrt jsem přemýšlela zda vytvořit blog zde. A asi 2.hodiny jsem se srala s tím aby to nějak vypadalo.. Vím, že na tom nic není, ale než jsem vše našla k čemu to je tak jsem málem vykvetla. Doufám, že tohle je fakt opravdu můj poslední blog. Teď už, ale vážně.. Už se s tím takhle babrat nebudu.. 

Vždycky, když se do něčeho pustím tak chci aby to bylo dokonalé. Než sem přišla na to jak tam dostat ty fotky z Ig, už jsem viděla jak letí nb z balkónu. Neměla jsem na to, dělala jsem 100 věcí okolo (ale to všichni asi známe), v tom asi nejsem jediná! TEDA DOUFÁM...

Ještě musím doladit nějaké věci a pak to bude perfektní. 

...Každopádně doufám, že se mé články Vám budou líbit. Sakra tuhle větu píšu asi tak po 5té. Kdybych to sem nenapsala tak to nikdo neví.